Proč musí Evropa přijmout své uprchlíky

Vidíme markantní rozdíl mezi evropským odkazem poskytování ochrany obětem konfliktů v minulosti a zacházením s žadateli o azyl, kteří přijíždějí ke břehům Evropy dnes.

Můj vlastní příběh je příběhem o přežití nacistické okupace a útěku z komunistického Maďarska v roce 1947, kdy jsem byl přijat v Anglii. Dostal jsem příležitost začít nový život. Všichni se mnou zacházeli s respektem a vlídností, za což jsem vděčný.

Byl jsem jeden z milionů lidí v Evropě, kteří po druhé světové válce opustili svůj domov. V důsledku tehdejší humanitární krize Evropa přijala Úmluvu o právním postavení uprchlíků v roce 1951. Tato koncepce se na desetiletí stala morální a funkční základnou, a byla otestována brzy po přijetí, když po sovětské invazi v roce 1956 z Maďarska uprchlo více než 200 000 lidí. To samé se stalo o dvanáct let později, když sovětské jednotky napadly Československo v roce 1968. Během občanské války v Jugoslávii v 90. letech minulého století přišly o svůj domov téměř čtyři miliony lidí. V každém z těchto případů přišly na pomoc evropské státy.

Dnes se obětem prchajícím před občanskou válkou v Sýrii a brutálním státním útlakem v zemích jako Eritrea nedostává stejných ohledů.

Evropská unie byla vytvořena jako nástroj solidarity a spolupráce. Situace dnešních azylantů ukazuje, jak tyto hodnoty erodují. Neposkytnutím pomoci uprchlíkům tato politická unie, která pro mě vždy byla ztělesněním otevřené společnosti, selhává přímo před našima očima.

Chybějící společná evropská koncepce azylové a migrační politiky umožnila členským státům, aby se chovaly sobecky a nezodpovědně. Země v první linii, např. Řecko a Itálie, neposkytují odpovídající přijetí a vyřizování žádostí o azyl a jiné země, jako například Maďarsko, uzavírají své hranice a zabraňují vstupu potřebným.

Kvůli chaosu způsobenému nedostatkem koordinace vypadá příliv uprchlíků jako nezvladatelný problém. Ten vyvolal paniku a nasměroval veřejné mínění proti uprchlíkům - a to až do té míry, že skoro zapomínáme, že uprchlíci jsou v tomto konfliktu oběťmi. EU musí přijmout odpovědnost za politickou krizi způsobenou neexistencí společné strategie a vize.

Současná mozaika 28 samostatných azylových systémů nefunguje - vytváří nesourodé výsledky při určování, kdo splňuje podmínky pro azyl a kdo ne. Aby mohla Evropa na tuto krizi reagovat, potřebuje nestranný a komplexní plán. Je načase, aby EU znovu zaktivizovala svého šlechetného a kolektivního ducha, na jehož základě byla založena - a který odráží evropské hodnoty vyhlášené před více než půlstoletím.